ELIZABET – Emilie Menšíková, 5. třída

Bylo nebylo, před dávnými časy, žila jedna holčička jménem Elizabet. Elizabet měla tři sestry, jedna se jmenovala Maruška a byla moc hodná. Druhá se jmenovala Anna, ta byla hodně chytrá. Ale třetí byla moc zlá jménem Anabel.

Jednoho dne přišla babička Roberta a ptá se Elizabet: “Máš hotové buchtičky?”

Elizabet odpověděla: „Ano, chtěli byste ochutnat?“

„Ano, moc rádi,“ řekla babička. A tak si pochutnali. 

Brzy byla noc. Když všichni spali, tak Anabel vstala a dala do jablka jed. Ráno se Elizabet probudila a měla hlad, v kuchyni na stole bylo otrávené jablko, které si Elizabet vzala. Když ho dojedla, udělalo se jí špatně. Maruška se jí ptá: “Jsi v pořádku?” “Ano, jsem. Jenom mně bolí břicho!” říká Elizabet. Babička jí uvařila borůvkový čaj. Elizabet si lehla do postele a odpočinula si. Potom se jí udělalo lépe, tak šla do lesa nasbírat houby. Poté co dosbírala houby, šla domu a potkala prince.

Princ říká: “Ahoj, jak se jmenuješ? ” “Jmenuji se Elizabet a ty?” Já jsem Kuba.” Už musím jít, říká Elizabet tak ahoj. Zítra tady u potoka? Tak jo, říká Elizabet. Babička se ptá, kde jsi byla tak dlouho? Elizabet odpovídá: koukala jsem se na ryby v potoce. Maruška říká sestrám: nechcete pomoct babičce? jo já taky já ne 

Cesta do království 

Sestry pomohly babičce a najedly se. Pak někdo zaklepal na dveře. Kdo to je ptá se babička, byl to princ Kuba říká Elizabet, babička říká: jak víš že je to princ? Elizabet odpovídá: já ho potkala u potoka víš. Sestry říkají: Kdy jsi potkala naposledy? Potkala jsem ho u potoka a mám se s ním sejít zítra. Tak sestry šli do království. Maruška šla jako první. Princ řekl: Jsi nádherná, ale nechci tě, pak šla druhá Anna. Princ řekl to stejné jako Marušce, ale ta třetí byla moc zlá, tak ji nechtěl vůbec.

Tak šly domů a šly do postele se rozbrečet. Další den šla Elizabet za princem k potoku. A povídali si něco o sobě, aby se více poznali. Potom šla domů a nadepsala si deník a psala si tam něco o svém životě.

Kapitola 2 

Když dopsala deníček, tak šli spát. Ráno měli hlad, tak Anna šla pro jablka pro sestry. Doma se najedly, a pak šly zase za princem. Tentokrát šla i Elizabet. Když tam došly, byl tam král a královna, sestry se ptají: Kde je princ? Královna odpověděla: Je tam venku. Aha děkujeme moc, řekly sestry. Tak šly ven a byl tam princ, Elizabet říká: Ahoj máš čas? Ano mám, řekl princ. Co potřebuješ řekl princ. Já bych ti chtěla představit moje sestry. Ale princ to už věděl, kdo to je. Tak šly domů a zeptaly se babičky na prince, jestli ho zná. Odpověděla, že ano protože tam měla svého tatínka jako strážce. Jak je to možné? Tatínek tam pracoval už skoro 4 roky. Aha odpověděla Elizabet. 

A když dopovídali, šli spát. A pak šla Elizabet znovu do lesa a potkala tam lišku, která měla něco v puse. Tak si to vzala a psalo se tam tohle: MILÁ ELIZABET, MÁM PRO TEBE ZPRÁVU, ZÍTRA SI MÁM VYBRAT 4 HOLKY. A CHTĚL BYCH TEBE, JESTLI CHCEŠ VEM SI S SEBOU ŠATY A HEZKÉ BOTY. TO JE ODE MĚ VŠE. Elizabet byla v šoku, že ji chce princ, a tak se rozmýšlela půl minuty a řekla, že ano. Tak si připravila, co se tam psalo, a šla spát. A další den šla do hradu za princem. Ale byly tam její sestry a Anna si říká: Co ta tady dělá? A holky řekly, že jde taky, a za chvíli přišel princ. A samozřejmě si vybral Elizabet, protože byla nádherná a měla hezké šaty. A sestry byly na ni naštvané, byly hezčí než Elizabet, ale princ ji miloval. A dali si první pusu, před sestrami. A sestry byly tak naštvané, že jí roztrhaly šaty. Princ byl moc naštvaný, tak je vyhodil z hradu.

Kapitola 3

A když je vyhodil ze zámku, tak šly domů a řekly to babičce, ale babičce to bylo jedno. Tak šly do lesa a povídaly si, jak je Elizabet hrozná. A nakonec jim to došlo, princ se do ní zamiloval, jak se potkali v tom lese. Ano, ty jsi ale chytrá, řekla Maruška Anabel. A tak šly domů a tam u dveří ležel dopis a psalo se tam:

JESTLI VÁS JEŠTĚ JEDNOU UVIDÍM PŘED ZÁMKEM, TAK VÁS DÁM POD ZÁMEK.

Sestry se moc bály, tak šly spát. Mezitím Elizabet tancovala s princem a byla moc šťastná, že tam je. A všichni pokřikovali, ať si dají pusu, tak si dali pusu, ale nebylo to v zámku, bylo to v kouzelném lese. A když byla půlnoc, tak přišli vlci hlídat les a Elizabet se jich bála, protože měla zámek daleko od kouzelného lesa.  Tak se vyspala na stromě a ráno šla domů. Babička už odešla k sobě domů, (babička tam byla na návštěvě na týden) a Elizabet musela hlídat sestry. Další den šla Elizabet ven a potkala čarodějnici. A čarodějnice se ptá: co tady děláš? Elizabet říká: Jdu si pro jahody. Aha, odpověděla čarodějnice. Hlavně si dávej pozor na vlky, nemají rádi lidi. Nebojte se, čarodějnice, mně se nic nestane…. Eliška šla nasbírat jahody do buchty pro sestry. Domů se vrátila s plným košíkem jahod a řekla sestrám: „Jestli sníte ty jahody, jdete si je natrhat samy!!“

Sestry snědly buchtu a šly spát. Elizabet ráno něco napadlo, napadlo ji, že by si mohla udělat obchod na korunovaci, že by prodávala jídlo, jako jsou třeba pudingy nebo jahody, a nějaké vyrobené věci. Elizabet se zeptala krále, jestli nemůže uspořádat svůj stánek se zbožím a jídlem. Král to Elizabet dovolil, ale mněla rozmístit plakáty po vesnici, že bude korunovace.

Princezna a ta je Elizabet. Po korunovaci prodávala lidem jídlo a zboží, když odcházeli domů. Ale Elizabet se dohodla, že královi dá půlku peněz, co dostala na korunovaci. Doma si peníze schovala do kasičky, ale co by to bylo bez sester, kdyby jí to všechno utratily. A co by se stalo, našli to a utratily za květiny pro prince. Princ říká Elizabet: „To byla hezká pusa.“

Elizabet už šla spát a zdálo se jí, že sestry jí ukradly peníze, tak se vzbudila a šla se podívat do kasičky a peníze tam byly, protože je měla schované v kamnech za dřevem. Protože sestry se moc bály ohně, tak tam radši nesáhly.

KONEC pohádky, Elizabet se sestrami žily dobře a Elizabet s princem měli děti atd…