Havárie v jídelně – Eliška Pechová, 5. třída

Crrrrrrrr Crrrrrrr

      „No konečně“ pomyslela jsem si.  Abyste byli v obraze, tak nám právě skončila matematika. Dnes jsme probírali zlomky.                                                                                                                                                

 Aahhhhh…jak já je nenávidím! Vůbec mi nešly. Dneska jsme psali test na zlomky a já dostala pětku. To zas doma bude něco. Ale zase pozitivní je to, že už máme jenom angličtinu. Ještě tedy přestávka, ale to se nepočítá. Další problém je však v tom, že jsem si doma nestihla udělat svačinu, a tak musím počkat na oběd.

       Taky bych se mohla představit, že? Moje jméno je Niki, no spíš Nikola, ale ostatní mi říkají jenom Niky. Momentálně žiju s tátou v České republice.

Chodím do osmé třídy, ve které mám partu kamarádek. Jmenují se Mája, Zita, Lenka

a Tereza. Nevím, co bych si bez nich počala. No každopádně zpátky k věci.

O přestávce si hnedka ke mně přisedly holky, protože nás učitel minulou hodinu rozsadil.

    ,, Nevíte, co je k obědu?“ no jasně, to bude určitě Lenka. „Řekla bych, že játrová polívka

 a krůtí maso,“ ozvala jsem se. ,,Fuuuuj,“řekly  jsme všechny dohromady.

Najednou Tereza začala utíkat do lavice. Nejprve jsem nechápala, ale potom jsem si uvědomila, že už je učitelka dávno ve třídě. Upsssss…. Zaznělo mi v hlavě. Měla ten svůj přísný pohled. Nakonec to dopadlo pouze vynadáním. Naštěstí. Po angličtině jsem si sbalila všechny věci a šla s holkama na oběd.

,,Holky, já to asi nesním“ prohlásila jsem, když jsme si odkládaly tašky. „To ti asi neprojde Niki, protože na nás dohlíží ta nová učitelka. „A budeš to prostě muset sníst,“ Zito, dokončila Mája.

       Jídelna byla zase extra přeplněná, a tak jsme dlouho vybíraly stůl. Nakonec se nám povedlo najít jeden v rohu. Není to nic extra, ale tak co se dá dělat. Všechny jsme si vzaly misku a šly k výdejnímu okýnku. Tam nám dali ten hnus, čemuž se prý říká játrová polévka. U stolu jsme se toho bály dotknout. Jako první se odhodlala Lenka. Fuj, vypadalo to pěkně mastně. Všechny jsme na se ni dívaly se zájmem v očích. Bylo to jako v nějakém zpomaleném filmu.

        Když si Lenka konečně strčila lžíci do pusy, tak se tvářila jakoby nic. Druhá fáze byla, že svůj obličej zkroutila do ošklivé grimasy a třetí poslední fáze byla, že to na nás vyprskla.

V tu chvíli jsme všechny propukly v nesnesitelný záchvat smíchu. Nejlepší bylo to, jak se tvářily kuchařky a ta nová učitelka. Smích nás přešel ve chvíli, kdy nás nová učitelka rozsadila. Máju poslala ke klukům, Zitu k učitelskému stolu a mě na samotku.

V té polévce jsme se tak dlouho šťouraly, až nám řekla, že to máme odnést. Mě to ani nepřekvapilo. Kdo by chtěl zírat na čtyři puberťačky, které se už přes půl hodiny nimrají v polévce.

         Když jsme vstávaly od jídelních stolů, tak se mi tam přimotala židle. Jako první jsem se rozplácla já. Když jsem letěla, tak jsem stihla i vylít polévku. Polévka dosáhla před Máju, která uklouzla. Naneštěstí se stihla chytit židle, která zase podkosila nohy Lence a Lenka strhla s sebou Terezu. To byla spoušť. Každopádně jsme to ani jedna po třech vteřinách nevydržely a propukly jme v záchvat smíchu…. No, někomu to asi spíše připadalo, že čtyři holky dostaly epileptický záchvat.

         Tento příběh nekončí moc dobře. Mně to ulítlo, jaksi jsem se neudržela a začala být drzá

a sprostá na učitelku. Všechny jsme nakonec šly do ředitelny a dostaly poznámku.

 Rodiče nám vynadali. Ale má to i svá pozitiva. Někdo to stihl natočit, dal na sociální sítě a teď je z toho virál. Dokonce jsme začaly být i populární ve škole.

Nic moc z tohoto příběhu neplyne, ale i jedna hloupá srážka v jídelně nemusí skončit špatně.