I malá blecha dokáže způsobit velké věci – Štěpán Jahoda, 5. třída

I malá blecha dokáže způsobit velké věci    

Byla jednou jedna chalupa, byla stará prohnilá a lezli v ní kdejací brouci. V chalupě žila žena se svým psem. Svého psa nadevše milovala. Byl velký, huňatý, měl světle hnědou srst a měl velké modré oči.  Jmenoval se Frymburk.  Zato žena byla menší postavy. Měla dlouhé černé vlasy a tmavě hnědé oči. Jmenovala se Hildegarda. Bydleli nedaleko hradu Luskanec, na kterém sídlila stará královna. Královnin manžel před lety vyšel na vandr za obchodem, ale už se nevrátil.

A proto si královna chtěla pořídit nějaké zvíře, nejlépe psa, jenže psi se nikde poblíž království nevyskytovali. No, a tím začal celý příběh…

Jednoho dne si Hildegarda koukajíc se do spíže uvědomila, že nemá na to, aby uživila sebe i psa. Zavolala na Frymburka: ,,Frymburku vstávej!”. Frymburk vyběhl ze své boudy a vyskočil na křeslo. Křeslo bylo malé, světle zelené a bylo v rohu chalupy. Nad křeslem byl velký dřevěný trám, který držel celou střechu. Na trámu lezly velké skupiny brouků, a proto se nebylo čemu divit, když na Frymburka z trámu skočila blecha. Frymburk rychle bleše uhnul seskokem ke dveřím. Měl dojem, že se blechy zbavil, ale zmýlil se. Blecha mu vlezla přímo do ucha a kousla ho. Frymburkovi se rozzářily oči a plnou rychlostí nevědomky vyběhl z chalupy.

Běžel pořád rovně. Nabourával do stromů, probíhal trním, až na konec proboural bránu hradu a vběhl přímo do trůnního sálu, kde seděla vylekaná královna s pusou otevřenou dokořán. Frymburk uviděl červený koberec, skočil na něj a začal se na něm válet a drbat se o něj. Když to královna spatřila, nevyjekla, místo toho prohlásila: ,,Stráže, odveďte ho ke zdravotnici!”

Teď byla Hildegarda v chalupě sama, hledala Frymburka dlouho, avšak marně.

Další den začal a Hildegarda z postele vstávala s pocitem, že svého psa už nikdy neuvidí. Však za chvíli spatřila za oknem královniny poddané procházet kolem chalupy s velkou cedulí. Na ceduli bylo napsáno:  Ztratil se pes, komu patří ať přijde do trůnního sálu na hrad Luskanec v šest hodin.

Když to Hildegarda spatřila, začala se radovat, že konečně uvidí svého milovaného psa. V šest hodin dorazila na hrad celá natěšená. Vstoupila do síně, tam na ni královna čekala. Královna vrátila Hildegardě psa, a dala jí vystavět nový, lepší dům za to, že bude moct kdykoli navštěvovat Frymburka.

A od té doby se Hildegarda s královnou přátelí a navštěvují.  Konec.