Konec mníka Jardy – Jiří Frýzek (14 let)

V řece Jizeře, nedaleko Sobětuch žije starý morous Jarda. Je to mník, který nesnáší teplou vodu a denní světlo. Je celý den zalezlý ve staré, rezavé rouře na dně řeky. Ostatní ryby už si o něm myslely, že je k ní přirostlý. Někdo ho litoval, někdo o něm mluvil jako o bláznovi. Blázen to ale rozhodně nebyl. Jarda byl zákeřný lovec malých rybek. Neštítil se sníst mrtvou žábu, pijavici, dokonce ani raka. Pohyboval se pomalu, byl slepý, proto by nikoho nenapadlo, že by dokázal ublížit malým rybičkám. Omyl, starý Jarda byl zlý noční pirát.

           Paní Hrouzková, maminka tisíce malých Hrouzků si jednoho dne všimla, že hrouzečků je nějak méně. Nejdříve jich chyběla polovina, a do týdne jich zbyla sotva čtvrtka. Byla tak zoufalá ztrátou svých dětí, že o pomoc požádala vodní policii- Tlouště. Společně prohledali všechny mělčiny, kameny, ale nikde nic. Nikdo nic nevěděl a rybičky mizely dál.

         Jednoho dne odpoledne přišla bouřka. Najednou byla tma, jako když je noc. Chytrák Jarda ucítil, že nastal čas. Vylezl ze své rezavé roury, jako obvykle byl hladový, kručelo mu v břiše. Ale byl tuze líný, hledat nějaké dobroty. Proto unášel malé Hrouzky, aby se o něj starali. Hrouzci museli prolézat různé skuliny, otvory, hrabat do písku, aby starého Mníka nakrmili. Chudinky byli tak vystrašení, že plnili všechny jeho pokyny. Když  najednou bouřka přestala, vysvitlo sluníčko a bylo zase krásně a Jarda světlem oslepl. Byl prozrazen. Všechny ryby, které byly blízko se na něj vrhly. Například paní Kaprová, Parmová, Lipanová, Cejnová,  a dokonce připlavala i paní Sumcová, která mu jí pleskla takovou, že odletěl zpátky do roury. Malí Hrouzci se vrátili ke svým rodinám a byli opět šťastný a hravý jako dřív. Vše bylo, jak má být.

       Od té doby dal Jarda pokoj, jedl jen to co si sám obstaral a v řece nastal klid a mír.