Kouzelný kámen – Patrik Holman (14 let)

Byl jednou jeden kluk, který se jmenoval Robin. Žil se svými rodiči ve vesnici, byl líný a málokdy jim pomáhal. Jeho rodičům Robinova lenost často vadila. Jednou se Robin doma hrozně nudil, a tak se vydal do lesa. V lese se po chvíli ztratil. Chodil po lese celé odpoledne a už si myslel, že cestu zpátky do večera nenajde. V tom našel velký, černý kámen, který mu připadal zvláštní, krásný a cenný. Ještě nikdy takový kámen neviděl. Tak si o vzal. Když už se začalo stmívat, Robin si myslel, že bude muset spát v lese. Ale kámen, jako by mu nosil štěstí. Podařilo se mu najít cestu ven. Vrátil se domů.

„Konečně jsi tady.“ oddechli si oba rodiče, „Kde jsi vlastně byl?“ Robin řekl, že se ztratil v lese, ale o kameni neřekl nic.

Druhý den si Robin všiml, že ten kámen trochu září a mění barvy. Byl opravdu krásný a Robin se na něj vydržel dívat hodiny. Jednou za ním přišel jeho kamarád. Když uviděl ten kámen, také jej chtěl. Řekl o tom svým rodičům a tajemství bylo venku. Najednou už všichni o kameni věděli. Nejen rodiče, ale i ostatní lidé z vesnice. Všichni chtěli kámen vidět a kdo jej viděl, ten jej chtěl mít doma. Ve vesnici se začalo žít zle. Lidé si záviděli, byli na sebe zlí. Stará kamarádství se rozpadla, nikdo neměl nikoho rád. Každý myslel jen na kámen, který chtěl mít pro sebe. Robin se cítil za celou situaci odpovědný, protože to byl on, kdo ten kámen do vesnice přinesl. Bál se nejen o to, co mu lidé provedou, ale bál se, že přijde o ten kámen. A kámen svým zvláštním kouzlem začal všechny ovládat. Nikdo si nebyl jistý svým životem.

V tom se Robin probudil.

„Tak to byl ale děsivý sen.“ Pomyslel si.

Rozhlédl se, po kameni nikde ani památky.

Robinovi bylo líto, že kámen nemá, ale zase na druhé straně, je to vlastně dobře.

Přesto se chtěl přesvědčit, jestli se třeba nestane něco kouzelného. Sbalil si chleba a vydal se do lesa.

Prochodil les křížem krážem, když už se zdálo, že je vše zbytečné, uviděl ten kámen. Schovaný v trávě, krásně zářil a měnil barvy. Robin jej rychle zahrabal do hlíny. Dostal strach, že by se vyplnilo všechno ze snu. Nechtěl, aby ten kámen našel i někdo jiný, proto jej ukryl dost hluboko.

Pak se vrátil domů ke svému línému životu. Jenom přemýšlel, co se mu to vlastně stalo. No, některé věci se prostě nezmění.