Líbeznické člobrdo – Petr Stýblo, ilustrace Nikola Krňávková

Jak praví jedna líbeznická pověst – na konci Líbeznic bydlela stará babička. Na tom by nebylo nic divného, jenomže v té době se skoro každý měsíc ztratilo nějaké dítě a hádejte kde? Přece v okolí domu téhle babičky.

 Na začátku stařenku nikdo nepodezíral, ale po třetím případu zmizelé dívenky se policisté rozhodli zajít na konec Líbeznic za stařenkou a zeptat se jí, jestli si nevšimla něčeho neobvyklého. Stařenka řekla, že si ničeho nevšimla, ale když policisté odcházeli

 z domu, tak slyšeli nějaké divné zvuky. Nakonec se ale shodli na tom, že to byly asi nějaké kočky, nebo jiná zvířata. Když ale zmizely další děti, nikde nebyly žádné stopy a všichni zmizelí byli naposledy viděni nedaleko domu staré paní, vydali se policisté opět za stařenkou. Rovnou se jí zeptali, jestli by se mohli podívat do sklepa. Stařenka se rozbrečela a tiše se přiznala: „ Byla jsem to já.“ Strážníci neváhali ani sekundu a vtrhli do sklepa.

To, co viděli, opravdu nečekali – pět dětí sedících u stolu a hrajících Člověče, nezlob se. Říkáte si proč?  Stařenka vysvětlila, že se přihlásila na mistrovství Česka v Člobrdu a neměla s kým trénovat.

Naštěstí vše nakonec dopadlo dobře, děti se vrátily v pořádku domů a babička vyhrála mistrovství.        

Ilustrace: Nikola Krňávková