O princezně, která sbírala slzy – Eva Martinez

Za sedmi horami a za sedmi řekami byla jednou jedna princezna. Nebyla to však obyčejná nudná princezna, která se jenom vdala a žila šťastně až do smrti. Tato princezna sbírala slzy a velice ji to bavilo. Byla tím naprosto posedlá a rodiče se pomalu smiřovali s tím, že jejich jediné dítě bude celý život chodit po městě a hledat plačící občany. Někdy se vydávala do lesa hledat i plačící víly. Zajímavé bylo, že i když smyslem princeznina života bylo sbírání slz, tak sama se rozplakat nedokázala. Slzy uchovávala v malých skleněných lahvičkách a ty pak dávala do speciální místnosti. Nikdo nerozuměl, proč sbírá zrovna slzy. Jednoho dne se princezna svěřila rodičům s důvodem své posedlosti.

„Otče, matko důvodem, proč sbírám slzy, je, že se sama nikdy nerozpláču. Závidím jim jejich lidskou vlastnost, a proto chci alespoň uchovávat to, co zanechají. Ale i tahle činnost mně přestala uspokojovat, proto chci alespoň jednou ve svém životě přidat do své sbírky jednu svou slzu,“ prohlásila.

Rodiče však nevěděli, jak princezně její přání vyplnit. Snažili se jí rozplakat na různé způsoby, ale žádný pokus jim nevyšel. Nevěděli, co dál, tak už to vzdali a princeznu ignorovali, přesto že jí pořád v hloubi srdce milovali. O všechny životní priority měla postaráno služebnictvem. Princezna se často bavila s okolními lidmi a jednou poznala někoho, kdo jí změnil její pohled na svět. Byl to kluk trochu vyššího věku než ona, s dobrým srdcem. A i když byl mnohem nižšího postavení než ona, princezna za ním často chodila, trávila s ním postupně celý svůj volný čas. Začala k němu mít zvláštní pocity, které on bohužel neopětoval. Jednou se v říši objevila příšera s destruktivními účinky a všichni muži v království museli jít do služby. Princezna měla velký strach o svého milovaného a každý den se dívala z okna, jestli se vojsko nevrací. Jednoho dne probudil princeznu jásot a výskání lidu. Vojsko se vrátilo! Princezna byla velice šťastná a běžela vojsku naproti, aby uvítala milovaného. Když ho ale v davu našla, držel se za ruce s jinou slečnou a objímal ji. Princezna tam stála jako solný sloup. Cítila příšernou bolest v očích a v srdci. Tehdy si všimla, že jí něco teče po tváři. Byla to slza. Princezna ji rychle nabrala do lahvičky. Ted’, i když ji bolelo v srdci, že její city mladík neopětuje, byla šťastná, že je živý a že byl cíl jejího života naplněn.

„Opatrujte se všichni,“ zašeptala, pak se rozběhla k útesu a skočila z něj do moře. Její tělo bylo nalezeno a pohřbeno u malého kostelíku. Její sbírka byla zakopaná vedle její rakve. Nikdo nikdy neznal opravdovou příčinu její smrti. Potom postupně království zaniklo, protože nebylo následovníka na trůn.