Oslava až na druhý pokus – Anežka Marková

Jeden král s královnou měli dvě děti. Byla to princezna Andělka a princ Robin. Andělce mělo být za dva dny už patnáct a Robinovi bylo šestnáct let. Sourozenci se spolu nikdy moc nemuseli, vždycky se pošťuchovali a dělali si naschvály.

Na Andělčiny narozeniny měla být obrovská královská venkovní slavnost s celou vesnicí. Bude na ní obrovský dort, pěkná výzdoba a oslavenec patnáctých narozenin se měl vždy obléct do dlouhých zlatých šatů s malou korunkou.

Další den se všechno připravovalo, začaly se na stromy věšet barevné stužky a balónky. Robin s jeho kamarádem Dominikem si povídali u stromu ve stínu. ,,Mám úžasný plán na zítra” prohlásil Robin. ,, Jaký?” zeptal se Dominik. ,,Uvidíš,” řekl  Robin. Robinův plán byl jasný, až se nikdo nebude dívat, dá do velkého dortu balonek s fialovým barvivem z řepy červené a až Andělka dort rozkrojí, bude fialová a všichni okolo ní taky. Robin si byl jistý, že se všichni budou smát.

Uvnitř zámku si  povídala Andělka se svou společnicí Terezou. ,,Myslíš si, Teri, že na mě Robin bude něco chystat?” otázala se Anděla Terezy. ,,Těžko říct, doufám, že ne, ale  známe Robina, ten zas bude mít něco v kapse”.

Byla noc a přišel začátek Robinova tajného plánu. Přišel do kuchyně k velké lednici, odřízl vršek dortu, dal tam balonek a zase odešel.

Přišel Andělčin velký den, na nebi nebyl ani mráček a všichni se pomalu začali připravovat. Venku se začala chystat hostina, lidé ze zámku i z vesnice se pomalu scházeli a Andělka si  oblékala zlaté šaty. Když jí Tereza nandavala na hlavu korunku, Andělka se přiznala, že se trochu stydí, ale hrozně se těší.

Andělka byla oblečená a slavnost mohla začít. Její rodiče a bratr ji doprovázeli k dortu. Ale ještě před tím se měl konat přípitek. Tak Andělka předstoupila a poděkovala všem, kteří se zúčastnili venkovní slavnosti. Zatímco Andělka děkovala, Robin se vytratil, aby nebyl zašpiněn fialovou barvou.

Po proslovu se šlo na dort, při Andělce stáli její rodiče a některé služebnictvo a vzadu za křovím se krčil Robin. Andělka vzala do ruky ostrý nůž, který přinesla jedna ze služebnic na stříbrném podnosu. Pomalu se začala natahovat na dort a všichni byli natěšení a začali si připravovat ruce na tleskání až sekne do dortu. Nůž projel hluboko do něj, balonek se roztrhl a fialová barva pokryla Andělčiny šaty společně taky s jejími rodiči a většinou služebnictva.

Všichni ztichli, jen ze křoví se ozýval smích. Robin vylezl a smál se jako nikdy dřív ale ostatním to vtipné nepřišlo. Král zuřil a Andělka se s pláčem rozeběhla do hradu. Poté za ní šli naštvaně i rodiče a Robina začalo mrzet, že to udělal, tak běžel za nimi. Lidé se pomalu začali rozcházet a snažili se vstřebat to, co se právě stalo a všichni věděli, že se o tom bude vyprávět ještě roky.

Další den se chtěl za to Robin Andělce omluvit, ale ta už měla od včerejšího večera zamčené dveře. Když chtěl odejít, její dveře se otevřely a Andělka vyšla v noční košili a prošla kolem něj s výrazem, jako kdyby ho vůbec neznala. Robin neváhal a hned jí doběhl a začal se jí omlouvat, ale Andělka vůbec nereagovala.

Andělka byla naštvaná jako nikdy dřív, chtěla ho ignorovat až do smrti, ale věděla, že to nedokáže.

Robin se cítil hrozně, byli na něj naštvaní rodiče, ale nejvíc ho trápilo, že na něj byla naštvaná Andělka. Ale v tu chvíli ho napadlo, že by mu možná všichni odpustili, kdyby udělal druhou slavnost Andělčiných patnáctých narozenin. Věděl, že to musí všechno zařídit sám, aby odčinil své chyby. Nejdřív ale musí umýt zlatě šaty.

Zlaté šaty se nedají vyprat, žádné služebné to nejde vyprat ručně.

Vypůjčil si šaty od služebnic s tím, že to zkusí smýt. Šel k tomu nejčistšímu potůčku, který znal, a začal je tam drhnout. Po chvíli si uvědomil, že fialová barva vůbec nepouští. Ale dostal nápad, jen nevěděl, jestli se to bude ostatním líbit.

Šel do kuchyně, vzal si červenou řepu a pokusil se šaty fialovou barvou nabarvit celé. Když tak učinil, dal je do lavoru vody. Poté je vytáhl a pověsil na věšák. Zatímco se šaty sušily, oznámil všem lidem z vesnice, že se venkovní slavnost Andělčiných narozenin bude konat ještě jednou a že se omlouvá za pokažení té první. Poprosil kuchařky, aby udělaly ještě jeden dort, a začal s přípravou.

Po pár hodinách práce to měl hotové. A napadlo ho, že by šel za Andělkou a předal jí teď už fialové šaty.

Přišel k jejím dveřím, zaklepal na ně. Netrvalo dlouho a Andělka vykoukla ze dveří. ,,Co  chceš Robine, nemám na tebe náladu” řekla neochotně Andělka. ,,Přišel jsem ti říct, že se ta oslava bude zítra konat ještě jednou” řekl Robin, ale Andělka byla zmatená a řekla jen ,,Vždyť jsou ty zlaté šaty zničené, oslava se nemůže konat”. Robin opatrně vytáhl šaty, které skrýval za zády. Andělce se rozzářily oči a hned ho objala s velkou radostí. ,,Fialová se mi vždycky líbila víc než zlatá” řekla Andělka nadšeně.

Nastala druhá oslava a každý s údivem obdivoval krásu fialových šatů. Všechno šlo podle plánů, ale když všichni snědli svůj díl dortu, začalo poprchávat, ale nikomu to nevadilo a byli šťastní.

A historka o venkovní slavnosti se vyprávěla ještě roky.