Školní skřítkové – Zuzana Zumrová

 Myslely jsme si s mojí kamarádkou, že si vše vymyslely malé děti, dokud to nepotkalo i nás. Probíhala hodina českého jazyka, najednou jsme slyšely hlas, který se ozýval za námi, a my se s mojí sousedkou otočily a začaly jsme se rozhlížet po třídě, ale nikde nikdo. Po chvíli nás paní učitelka okřikla kvůli nepozornosti. Do konce hodiny jsme přemýšlely, kdo, nebo co se za námi ozvalo.

 Druhý den – po další hodině češtiny, se mě spolužačka zeptala, proč jsem jí při testu napověděla špatně, když já sama jsem dostala jedničku. Poprvé jsem vůbec nechápala, proč to říká, vždyť jsme spolu při testu neprohodily jediné slovo! Ale pak jsem začala přemýšlet nad včerejší hodinou, při které jsme slyšely divný hlas, který se nám snažil napovědět, když jsme začínaly samostatnou práci. Hned jsem to spolužačce začala vysvětlovat, poprvé se mým slovům vysmála, ale když pochopila, že to myslím vážně, začala nad tím přemýšlet i ona sama.

Na konci dne jsme se to rozhodly říci naší třídní učitelce, která by o tom mohla vědět víc. Pověděly jsme jí vše, co se prozatím stalo, a bály jsme se, že nám nebude věřit, ale paní učitelka se začala smát a vyprávěla nám, co se děje jí samotné. Ztrácení magnetů z jejího kabinetu, každé ráno vypsané fixy, nebo roztrhané fotky na nástěnce. Tohle vše mají prý na svědomí školní skřítci líbeznické školy – Pišišvoři, kteří se baví tím, že škodí dětem i učitelům.

Na Pišišvory si prostě musíte zvyknout, ale je nutné si na ně dávat pozor. Nejvíce ocení, když jim někdo po vyučování nechá v lavici svačinu – to potom dají s rošťárnami na nějaký čas pokoj.