Tajemný zachránce – Markéta Maierová

     Jednou se jedna dívka vracela domů do Líbeznic. Byla na návštěvě u kamarádek v Měšicích. Holky si hrály a čas letěl. Najednou bylo šero a dívka se lekla, že doma dostane vynadáno, a tak se rozloučila s kamarádkami a pospíchala domů. Protože bylo opravdu dost pozdě, rozhodla se vydat se kratší cestou mezi poli – říká se jí Mratínka.

     Věděla, že tudy v dávných dobách jezdila parní lokomotiva s nákladními vagóny. Taky slyšela, že se tady někdy zjevují nějaká strašidla, hlavně při úplňku a bouřce.

     Dívka šla po této cestě a docela se bála. Všude byla tma. Poslední domy Měšic už měla za zády. Nejprve oblohu ozařoval měsíc, byl v úplňku, ale všimla si, že ho po chvíli zahalily mraky. Docela rychle se přihnala bouřka, začalo hřmít a pršet. Dívka přidala do kroku.

     Najednou se proti ní objevila postava. Strašně se lekla. Nejdříve si myslela, že to je opravdu duch, nebo strašidlo. Ale proti ní šel starý, vyhublý muž, oblečený byl v saku a na hlavě měl veliký klobouk. Usmál se na dívku a pak jí řekl, aby tolik nepospíchala. Stál od ní tak tři metry. Dívka by se určitě moc a moc bála, ale tentokráte se strach nedostavil. Bylo to podivné. Řekla muži, že jde pozdě domů, a proto pospíchá. On ji upozornil, že by si měla zavázat tkaničku od bot, protože jinak by mohla zakopnout.

     Dívka se ohnula a tkaničku si zavázala. Najednou několik metrů před ní udeřil blesk. Bylo to v místě, kde by byla bývala stála, kdyby si botu nezavazovala. Na místě úderu blesku hořel keř. Dívka vystrašeně vykřikla a podívala se směrem k muži. Ten tam už nebyl.

     Rychle běžela domů. Rodiče jí doma vyhubovali a zakázali jí chodit na nějaký čas ven.

     Po nějakém čase s maminkou uklízely půdu a našly v truhle staré fotografie.  „Mami, kdo je ten starý pán na téhle fotografii? Ten v tom saku a velikém klobouku?“ zeptala se zvědavě dívenka. „ Tohle je moc stará fotografie, už je to velmi dávno, to jsem byla ještě dítě. Tenkrát jsme stavěli náš dům,“ odpověděla maminka.

     „ Mami, toho pána z fotografie znám, potkala jsem ho. “ Maminka se podivila: „ Dceruško, toho znát nemůžeš. To byl můj dědeček. Škoda, že se Tě nedožil. “