Zase ta řepa – třída 9.B

Příběh, který Vám budeme dnes vyprávět se stal za devatero horami a devatero řekami před mnoha lety.

V jedné vesnici žil dědeček s babičkou. Bydlela s nimi vnučka, pejsek, kočička a měli malou zahrádku. Dědeček hospodařil na zahrádce, babička s vnučkou v kuchyni.

Jednoho dne dědeček zasadil řepu. Hezky se o ni staral. Okopával ji, zaléval. Sluníčko svítilo, deštíček kropil zahrádku, řepa rostla. Když přišel večer, vyšel měsíček, vysvitly hvězdičky, všichni šli spát.

Ráno šel dědeček na zahrádku a co nevidí? Řepa!  Vyrostla veliká, převeliká. Trošku ho to překvapilo, ale měl z ní velkou radost a hned ji zkusil vytáhnout.

Táhnul, táhnul, ale nevytáhnul. Zavolal na babičku. Babička všeho nechala a za dědečkem spěchala. Ta koukala. Táhli, táhli, ale nevytáhli. Zavolali vnučku. Vnučka všeho nechala a za dědečkem spěchala. Ta koukala. Táhli, táhli, ale nevytáhli. Zavolali pejska. Pejsek všeho nechal a za dědečkem spěchal. Ten koukal. Táhli, táhli, ale nevytáhli.  Zavolali kočičku. A Kočička všeho nechala a za dědečkem spěchala. Ta koukala. Táhli, táhli, ale řepu nevytáhli.

V domečku došla zvířátka.

„Co budeme dělat?“

Kočička si vzpomněla, že ve stodole bydlí rejsek. Byl to takový čiperný myšáček, a tak jej taky zavolali. Rejsek zrovna svačil zrní, ale  když jej zavolali, přece přišel. 

„Tak, co to tady máme za problém?“ divil se Rejsek. Ten koukal.

Dvakrát obešel řepu, chytil se za kočičku a zavelel:

„Hej rup!“ A řepa byla venku. Všichni měli radost. Zavolali na všechny lidi z vesnice a všichni společně řepu snědli. Když měli plná břicha, vyšel měsíc, všichni šli spát. Na obloze se třpytily hvězdičky.

Druhý den ráno šel dědeček na pole. Na poli znovu řepa. Úplně mu to vyrazilo dech.

Na nic nečekal a volal:

„Babičko, vnučko, pejsku, kočičko, rejsku – hned přijďte, máme práci.“

Táhli, táhli, vytáhli řepu.

Zavolali všechny z vesnice.

„Jé zase řepa!“ radovali se vesničané.

Všichni přišli, řepu snědli vyšel měsíček a šli spát. Hvězdičky svítily na obloze a na zahrádce rostla řepa.

Ráno, vyšlo sluníčko, dědeček kouká, zase řepa.

V domečku už byli všichni připravení. Tak šup na pole a táhli, táhli, řepu vytáhli. Už byli pěkně unavení. Zavolali lidi z vesnice.

„Jé, zas řepa.“

Ale nikomu už se řepa jíst nechtěla. Měl plná břicha ještě od minula.

Radili se: „Co uděláme?“

Rozhodli se, že řepu zavaří, aby měli něco na zimu. A hned se pustili do vaření. Babička všemu velela a všichni z vesnice jí pomáhali.

Když přišel večer a vyšel měsíček, všichni šli spát.

Na obloze svítily hvězdičky a na poli – ZASE ROSTE ŘEPA!!!

Vyrostla veliká, převeliká.

Ráno dědeček vstal s obavami, co když tam zase bude řepa?

 A ono jéje, byla tam.

Dědeček už byl unavený, i babička už toho měla dost. Koukali na sebe, na řepu, ale co s ní? Zavolali na pomoc všechny lidi z vesnice.

 „Co budeme dělat, máme zase řepu.“

Vesničané byli dobří lidé. Víte, co udělali?

Rozhodli se, že řepu rozdají chudým lidem v Africe. To byl nápad. Všichni začali pracovat, ale dědeček přemýšlel. Co kdyby tam byla řepa zítra znovu. Je jisté, že je ta řepa kouzelná. To se musí nějak využít. Zatímco všichni vařili kompoty a posílali je do Afriky, vyšel měsíček, všichni šli spát, jenom dědeček nespal. My se tady lopotíme, dřeme celý den a nic z toho nemáme. Ta řepa by se měla začít prodávat. Potřebuju nové auto, dům, bazén, velkou televizi, bezva počítač…. Na obloze se rozzářily hvězdičky a na poli rostla znovu řepa.

Když tam druhý den ráno dědeček přišel, už měl plán. Zavolal na babičku a ta už zajistila veškerou organizaci. Všichni pracovali a zavařovali, ale dědeček šel domlouvat obchod.

Ve městě bydlel bohatý obchodník. S dědečkem se domluvili, že mu bude dědeček dodávat denně nové zavařené řepy a že dá dědečkovi slušnou částku za každou splněnou dodávku. Dědeček už věděl, jak veliká řepa mu každý den na zahrádce vyroste, tak si plácli a dali ruku na to, a obchodník zaplatil dědečkovi hodně, hodně velké peníze.

Všichni pracovali, všichni se snažili, protože se jim dědečkův nápad zamlouval. Najednou každý potřeboval nové auto, dům, televizi, počítač. Mnuli si ruce a těšili se. Řepa poroste, budeme se mít královsky. Vyšel měsíc, hvězdičky na obloze vesele zářily. Na poli byl klid, nepohnul se ani lístek.

Dědeček ráno vstal a hned všechny začal budit, jdeme na pole do práce. Budeme tahat řepu. Ale když přišli na pole, zůstali s pusou otevřenou. Za chvíli přišel i obchodník a našel je tam tak.

„Co to tu děláte? Snad tu jen tak nekoukáte? Kde tu řepu vlastně máte?“

Dědeček první zavřel pusu a pak i všichni po něm.

„My tu nic neděláme, my tu řepu nemáme.“

Na poli žádná řepa nebyla.

Obchodník se dědečkovi vysmál. Peníze mu zase sebral a zmizel. Všichni zůstali na poli a přemýšleli, co se to tu vlastně stalo. Nakonec se pomalu vrátili domů do domečku ke své práci. Protože bez práce nejsou koláče a kdo chtěl víc, nemá nic.  

 

 

Společná práce žáků 9.A ze ZŠMŠ Klecany

(Kája Bernášková, Tomáš Bílek, Artur Buĺák, Terka Hnátová, Dominik Hokeš, Niki Holá, Bára Charvátová, David Jašurek, Tomáš Jašurek, Dan Jurášek, Vojta Kalivoda, Julča Kotýnková, Honza Kulík, Áňa Marešová, Barča Musilová, Kuba Novák, Kuba Olbert, Štěpán Salah, Simča Siváková, Ráďa Švecová, Ondra Vinkr, Fanda Zoula, Vojta Zoula a Bára Žáčková)