Velikonoční záhada – Anna Kubrová (15 let)

Káťa je malá čarodějka a od své maminky se učí kouzlit. Bydlí v lese v jedné útulné chaloupce. Každý den ji maminka učí novým kouzlům a po kouzlení Káťa vždy chodí ven do lesa, ale má nakázáno, že les nesmí opustit. Vždy, když se začalo stmívat, šla zpět do chaloupky. Maminka jim vyčarovala večeři a šli spát. Jeden den ráno se Káťa probudila dřív, než její maminka, a tak se rozhodla, že půjde na chvíli ven. Chvíli se procházela a pak si všimla nějaké jiné holčičky s maminkou, myslela, že jsou také čarodějky. Chtěla se za nimi rozběhnout a poznat je, udělala první dva kroky, jenže v tom ji někdo chytil za rameno. Byla to její maminka a naštvaně ji odtamtud odváděla pryč. Káťa to nechápala se maminky zeptala, co se děje, že nechce, aby se poznala s jinými čarodějkami. Maminka jí vysvětlila, že to nebyly čarodějky, ale že to byli lidé a ti kouzlit neumí. Káťa nevěděla, kdo jsou lidé a že vůbec někdo takový existuje. Maminka jí řekla, že jsou zlí a nenávidí čarodějky. Káťa se ale nedala, moc to mamince nevěřila. A zeptala se: „To kvůli lidem nesmím opouštět les?“ Maminka jí odpověděla: „Ano, mohli by ti ublížit. Ale teď už se budeme věnovat kouzlení.“ Když s procvičováním skončily a Káťa šla opět ven do lesa, tak jí to nedalo. Chtěla se sama přesvědčit, zda jí maminka řekla o lidech pravdu. Když došla na kraj lesa, uviděla tu samou holčičku, kterou viděla ráno, ale tentokrát bez její maminky. Něco jí nutilo k tomu jít za ní, jenže než se rozhodla, tak už si jí holčička všimla. S úsměvem na rtech jí pozdravila, zvedla se ze země a šla k ní. Přišla, představila se: „Ještě jednou ahoj, jmenuji se Natálka. Jak se jmenuješ ty?“ Kátě došlo, že se nemá čeho bát, a tak po Natálce zopakovala pozdrav, řekla: „Ahoj, já jsem Káťa.“ Natálka jí neznala a došlo jí, že je tu nejspíš nová, zeptala se jí, jestli přijde zítra do školy. Káťa se zeptala: „Co je to škola?“ Natálka nechápala, že neví, co škola je, ale vysvětlila jí, že se tam učí psát, číst a počítat. Káťa tam chtěla chodit taky. Chtěla to vše umět. S Natálkou se rozloučila se slovy: „Třeba se tam zítra potkáme, musím se zeptat maminky. Tak zatím ahoj.“ Natálka jí zamávala a Káťa běžela domů. Mamince řekla, že chce chodit do školy, že chce umět číst, psát a počítat a že lidé jsou velmi milý. Maminka jí to zakázala a když se druhý den viděly s Natálkou, tak jí vše řekla. Natálka ji navrhla, že jí ukáže, kde škola je, souhlasila. Došly ke škole a cestou potkaly pár dalších dětí, které také chodily do školy. Káťa poprosila Natálku ať na ni ráno počká, že do školy i přesto všechno půjde. A bylo tomu tak, Káťa se ráno probudila dřív a na kraji lesa se setkala s Natálkou a společně šly do školy. Jelikož zbýval týden do Velikonoc, tak kromě toho, že se děti učily, tak i vyráběly různé origami z papíru, barvily vyfouklá vajíčka apod. Když se Káťa vrátila domů, maminka se jí naštvaně a vyděšeně ptala, kde byla. Káťa jí řekla, že byla ve škole. Maminka tomu nemohla uvěřit. „Říkala jsem ti, že lidé ti akorát ublíží. Jsou zlí a ty jdeš mezi ně ještě dobrovolně?“ „Ale maminko, lidé jsou hodní a nejsou vůbec zlí. Naučila jsem se počítat a psát a přinesla jsem ti obarvené vajíčko na Velikonoce, věděla jsi, že něco takového vůbec existuje?“ „Ano, věděla, ale to nemění nic na tom, že jsi mě neposlechla, ale dobře tedy, jen pak nebreč až ti ublíží.“ Káťa tedy i další den šla do školy, kde si paní učitelky pro děti připravily soutěž. Ukryly čokoládová vajíčka a děti je měly hledat. Když však hledaly, nic nenašly. Došly za učitelkami a ty se o tom přesvědčily samy. Také nic nenašly. Káťa použila kouzlo, aby vajíčka našla, ale také se jí to nepodařilo a ještě se prozradila. Všichni se báli, že jim ublíží. Křičeli na ni ať jde okamžitě pryč. Někteří po ní chtěli hodit kamenem, ale než to stihli, použila kouzlo, které jí přesunulo až na kraj lesa. Moc jí to mrzelo a když došla domů, vše mamince vysvětlila. Maminka jí sice objala, ale už jí zakázala se tam vrátit. Druhý den, když se procházela lesem, zahlédla jí Natálka. Káťa chtěla utéct, ale Natálka jí vysvětlila, že jí nechce ublížit. Moc jí mrzelo, co se včera stalo. Promluvily si o tom, ale stále jim nedávalo smysl, proč ta vajíčka zmizela. Rozhodly se to společně vyřešit. Vrátily se zpět na školní zahradu a hledaly, co by mohlo být jinak a kdo by za tím mohl stát. Nic nenašly, a tak Natálku napadlo, že přesvědčí své spolužáky, aby jim pomohly. Sešli se a Natálka všem vysvětlila, že Káťa není nijak nebezpečná a že jim vůbec neublíží. Společně tedy začali pátrat a Káťa k dopomoci používala i kouzla, to jí ovšem k ničemu nebylo. Až jeden hoch jménem Adam našel kus alobalu z čokoládového vajíčka. Káťa použila kouzla, aby zjistila, kdo to držel naposledy. Přišla na to a dětem vše řekla, domluvili se, že vše vyřeší druhý den ve škole a že to oznámí i učitelům. Druhý den vše začalo. Děti si stouply a paní učitelce oznámily, že přišly na to, kdo vajíčka ukradl. Paní učitelka spolkla knedlík v krku a zeptala se: „Kdo?“ Děti přišly blíž a otevřely její šuplík u stolu. „Vy.“  V tu chvíli se paní učitelka začala zlověstně smát a proměnila se v čarodějnici. Ale ona byla čarodějnice zlá. Chtěla všechny děti začarovat. Káťa chtěla něco udělat, ale nemohla, čarodějnice byla silnější než ona. Děti proměnila ve vajíčka a začala je sbírat, aby si nikdo ničeho nevšiml. Utíkala ze školy, ale než vyběhla, tak se ve vchodových dveřích objevila Káti maminka. Hodné čarodějnice mají vždy větší sílu než ty zlé a právě proto platí, že dobro je silnější než zlo. Zlou čarodějnici proměnila v houbu a děti zpět na lidi. Káťa si všimla svojí maminky a honem ji objala. Všechny děti jí poděkovaly a Káti maminka řekla: „Lidé jsou zlí, ale jen někteří i my čarodějky nejsme bez chyby a máme mezi sebou zlé čarodějnice. Vy jste ale hodní a pokud budete chtít, tak vám tuhle paní učitelku nahradím já.“ Děti souhlasily a čarodějka jim vykouzlila náhradní čokoládová Velikonoční vajíčka. Vše nakonec dopadlo dobře. Zlá čarodějnice byla odhalena a potrestána, Velikonoční záhada vyřešena a Káťa s maminkou žijí společně s lidmi a Kátina maminka už ví, že ne všichni lidé jsou zlí. KONEC.