Jak se Bobík učil být opravdovým velikonočním zajíčkem – Tereza Kubrová (15 let)

Malý zajíček Bobík se učí od svých rodičů, jak roznášet a dobře schovat velikonoční vajíčka tak, aby pro děti nebylo lehké je najít, ale ani moc obtížné. Proto také navštěvuje zaječí školu. Malý Bobík je chytrý zajíček a učí se rychle, proto jsou na něj jeho rodiče moc pyšní. Dřív, než se ale pořádně naučí, jak schovávat vajíčka, musí se nejdříve naučit počítat, aby mohl schovat dobrý počet, aby každé dítě mělo vajíčko a nikdo nebyl ošizen o své překvapení. Bobíkovi se ve škole moc daří, protože má dobré učitele, kteří mu vysvětlí vše tak, aby to chápal. Po škole vždy nejdříve udělá zadané úkoly, pomůže rodičům, s čím potřebují, potrénuje schovávání vajíček a pak si může hrát, protože jak se říká, nejdřív práce a potom zábava. Každý se pak cítí líp, když má vše hotové a teprve pak si hraje a má volno. Každých pět dní v týdnu chodí do zaječí školy, kde ho učí všechny potřebné věci, které jako správný velikonoční zajíček musí umět. Dnes všichni zajíčci dostali lísteček, že se zítra koná soutěž v běhu a schovávání vajíček, v níž jde o to, kdo schová nejlépe nejvíce vajíček a stihne doběhnout do cíle v daném časovém úseku. Po skončení školy hopkali všichni na oběd, byl opravdu výborný. Zaječice Emilka má totiž vždy ty nejlepší jídla, byla to mrkvová kaše s brokolicí a jablíčkovým salátem. Bobík šel hned poté domů za rodiči a hned se chlubil, že je zítra soutěž a že jim Emilka připravila výborný oběd. Nejdříve vyřešili přihlášku do soutěže a poté si šel udělat úkoly do školy, aby si pak mohl hrát. Následující den mu maminka pomohla vypravit se do školy a už hopkal, aby nepřišel pozdě. Přišel akorát včas, paní učitelka už přebírala přihlášky. Když všichni přihlášky odevzdali, šlo se na louku, kde se soutěž konala. Bobík šel na řadu až mezi posledními. Dostal košík plný modrých vajíček, měl běžet přes louku, kolem rybníka, přes les, přes pole, mezitím schovat co nejvíce vajíček a poté doběhnout zpátky na louku a na to vše měl 20 minut. A už vyrážel, běžel přes louku, kolem rybníka, ale najednou mu to uklouzlo po blátě a spadl, hrozně ho bolela pacička a nemohl vstát, ale nevzdával se, i přes bolest se po chvíli zvedl, sebral vajíčka, pár jich tam schoval a zbytek dal zpátky do košíku a už pokračoval v cestě. Běžel přes les, běžel přes pole a schovával vajíčka, kam to jen šlo. A už byl v cílové rovince, zbývalo mu už jen 10 vteřin, vypadalo to, že to nestihne, ale vteřinu před koncem časomíry jeho packa přeskočila cílovou čáru, stihl to. Všichni ho přivítali s potleskem a paní ošetřovatelka mu ošetřila zraněnou pacičku. Nějakou chvíli trvalo, než učitelé s žáky prošli trasu, aby našli všechna vajíčka. Když se vše spočítalo, nastalo obrovské napětí. A už tu bylo vyhlášení, na třetím místě se umístil zajíček Eda, druhé místo obsadila Míša a na prvním místě se umístil i přes své zranění zajíček Bobík. Všichni si zatleskali a gratulovali si. Zajíčci si mohly po skončení soutěže odnést vajíčka domů jako odměnu. Když Bobík přišel domů hned se rodičům chlubil, jak dopadl a oni mu moc blahopřáli a pořádně to oslavili.