O zatoulaném morčátku – Lea Procházková (9 let)

Jednoho dne mi nebylo dobře, proto jsem si zoufala.

Mamka mi chtěla udělat radost, tak morče jsem dostala.

 

Je to můj kamarád, hraji si s ním každý den.

Jednou v noci však, zdál se mi strašný sen.

 

Byli jsme na zahradě u kamarádů.

Pepa tam běhal a baštil trávu.

 

My jsme se sebrali, že jídlo doma připravíme.

Když jsme se vrátili, ejhle, Pepu nevidíme.

 

Pepa se ztratil, klec jeho prázdná je.

Utekl snad, že si s ním nikdo nehraje?

 

Voláme, hledáme, Pepík nikde není.

Morčátko moje, není k nalezení.

 

Koukám se do rohů, do křoví, dokonce i pod kámen.

Říkám si, jestli není jedovatou bylinou otráven.

 

Mám o něj strach, bojím se, že se mu něco stalo.

A pak mě napadne, co když se mi to všechno jen zdálo.

Otevřu oči a je krásný den.

Jak už jsem psala, byl to naštěstí jen sen.

 

Pepa je v kleci, radostně si kvíká.

Zrní a seno s chutí žvýká.

 

A já jsem šťastná, že je v pořádku

A tím končím tuhle pohádku.