Ostrov mluvících zvířátek – Laura Plecháčová (11let)

Řeknu vám příběh, který se stal před mnoha lety v království Eridel, které dnes již nikde nenajdete a o dvou sestrách které tam žily. Obě měly jeden sen a to mít jednoho pejska a jednu kočičku. Jenomže jejich rodiče ani na jedno zvířátko neměli dostatek peněz a kdyby si i přeci jenom pejska nebo kočičku pořídili, byli by to chudáci. Neměli by co jíst a pít a neměli by žádné hračky. No a tak si sestry pouze představovaly, že jedno z těch zvířátek mají, například si to zvíře nakreslily na velký papír a vysříhly, pak k němu přivázaly šňůrku a hrály si, že ho venčí. Občas je mrzelo, že zvířátko bylo papírové a ne živé, ale plně chápaly, že ani jedno ze zvířátek nemohou mít. Vlastně bych vám úplně zapomněla dívky představit, jedna se jmenuje Sabrina a druhá Kristýnka Šalvějová a oběma je dvanáct let. Jednoho jarního večera přišla Sabrina domů a v ruce držela tlustý notýsek. Ihned vběhla do pokoje a ukázala notýsek sesře. Sestra se podivila, co to Sabrina drží za notýsek. Už už Kristýnka otevírala pusu, aby se  své sestry zeptala, ale Sabrina byla rychlejší a ihned vše sestře vysvětlila. ,, No víš, asi měsíc jsem šetřila peníze na dvě propisky a tento tlustý notes, který pro nás nyní bude znamenat hodně a to proto, protože sem budeme kreslit vysněná zvířátka, psát s nimi příběhy a popisovat je a ještě mnohem více.” Sabrina se na Kristýnku podívala s rozzářeným úsměvem na tváři, který jí ihned Kristýnka opětovala. ,,To bude úžasné,” zaradovala se Kristýnka. ,, Já vím,” odvětila ještě šťastněji Sabrina. ,, Začneme ještě dneska? ” ,,Ano!” vykřikla nadšeně Kristýnka.

Když se setmělo a sestry už měly jít spát, šly do jejich pokojíčku, zhasly světlo a zalezly do Sabrininy postele, která byla o kousek vetší než postel Kristýnky. Vlezly pod peřinu, rozsvítily lampičku a daly se do psaní a kreslení. Nejprve nakreslily kočičku, jak nejlépe dovedly, do detailů jí popsaly, jaké má vlastnosti, s čím si nejraději hraje, co nejraději jí. Poté to samé udělaly i u pejska. Z prvních dvou stran byly sestry nadšené. Najednou vše ztichlo, rodiče z obyvácího pokoje už neslyšeli ani ptáčky zvenku nezaslechly cvrlikat. Podívaly se na sebe s nechápavým pohledem, který jasně říkal: jak to, že je všude najednou takové strašidelné ticho?! Najednou obě uslyšely jakési šumění, nevěděly odkud ten podivný zvuk jde, ale bály se podívat, a tak mlčky zůstaly schované pod peřinou. Najednou lampička sama od sebe zhasla a deník se začal chvět, až najednou úplně zářil narůžovělým oslnivým světlem. Obě sestry se strachy ani nepohly, zůstaly pouze civět na deník. V tom se okolo Kristýnky a Sabriny objevil kouř a sestry se vznesly do vzduchu. Když se rozhlédly, neměly kolem sebe jejich malý dětský pokojík, nýbrž rozlehlou zahradu plnou zvířátek a barevných kytek.  Kam se rozhlédly, tam bylo nějaké zvířátko. Připadaly si jako v ráji. Náhle uslyšely hlas, který na ně něco volá, ale přišlo jim to divné, protože zvířata mluvit nedokáží. Když se otočily, spatřily, jak k nim jde baculatý králík, šel po dvou, a když se zaposlouchaly, tak zjistily, že to ten králík na ně mluví. Nevěřily vlastním uším. Od kdy králíci mluví?

Když byl králík dostatečně blízko na to, aby ho obě zřetelně slyšely, tak k nim promluvil, mluvil jako člověk. ,, Dobrý den dámy, již dlouho jsem zde neviděl člověka, a tak mi je ctí vás tu potkat. Jmenuji se Keril a jsem vedoucí stráží u Bílého Hradu. Vždy když se zde zjeví nějaký člověk, má nějaké přání. Takže jaké přání máte vy? ” Jakmile to dořekl, obě sestry se na sebe podívaly, protože nechtěly prodlužovat trapné ticho a Kristýnka zakoktala: ,,N-n-o m-y-y my by j-sme chtěl-y pej-ska a-a k-kočku.” Králík se usmál. ,, To není problém děvčata, pojďte za mnou, zavedu vás na hrad za císařem. ” Otočil se na patě a pokynul dívkám, ať jdou za ním. Sestry se nervózně opět na sebe podívaly a pak se daly za králíkem Kerilem.

Když dorazili s Kerilem na hrad, nestačily se dívky divit kráse této budovy. Najednou na ně proluvil o něco hlubší hlas, než který měl Keril. Ihned si uvědomily, že to je císař této pohádkové země. Když vzhlédly, zjistily že se nemýlily. Císař nebyl o nic moc jinačí než Keril, akorát měl korunu a byl lehce vypasenější. Keril císaři sdělil přání obou sester. Když přání císař slyšel, usmál se stejně jako Keril, když přání slyšel poprvé on. Císař vstal a promluvil dívkám přímo do očí. ,, To je tak malé přání, ale i tak to není zadarmo. Dám vám úkol a pokud ho do půlnoci splníte, přání se vám splní. Pokud ne, vrátíte se zpět domů bez možnosti návratu a ani jedno ze zvířatek nedostnete. ” Po těchto slovech Sabrinka i Kristýnka hlasitě polkly. I tak se Sabrinka zeptala: ,, A c-co to je za úkol?” ,,Inu” Odpověděl císař. ,, Je to velmi jednoduché, má dcera měla velmi ráda jednu kytku, Ciril lékařský, ale z noci na noc najednou kytka zmizela. Pokud se vám podaří do půlnoci květinu vysadit, zajistit, aby znova vyrostla, zvířátka jsou vaše. Moje stráže vás dovedou k záhonku, kde kdysi Ciril byl a dají vám potřebné věci. ” Děvčata tentokrát odhodlaně přikývla a spolu se strážemi zamířila k záhonku.

Děvčata se usilovně snažila hodinu, dvě hodiny, tři hodiny až najednou první květinka vzklíčila, jako zázrakem vyrostly všechny, které zasadily. Dívky se zaradovaly a pospíchaly k hradu. Když císař uznal splněný úkol, znovu k sestrám promluvil. ,, Nyní vás pošlu domů, za splněnou práci budete odměněny, ale musíte počkat. ” Jen to dořekl, kolem dívek se objevily jiskry a kouř a sestry se zvedly do vzduchu. Než se nadály, byly opět u sebe v pokoji. Všimly si, že se čas vůbec nepohnul. Ale protože už bylo poždě, dívky už šly spát.

Další den ráno je rodiče probudili, Sabrinka i Kristýnka se rozespale na postelích posadily. Jenom, co otevřely oči, tak je vytřeštily. Před nimi se objevily pamlsky, pelíšky, hračky, mističky a spousta dalšího. Když trošku zvedly zrak, spatřily maminku a tatínka, jak v náručí drží pejska a kočičku.

A tak to dopadlo, sestry byly nadšené z nových zvířátek, rodičům se v práci začalo dařit a začali více vydělávat. Všechno dobře skončilo a rodina Šalvějových si žila dobře až do úplného konce.