Soví dobrodružství – Anna Červenková (9 let)

     Procházela jsem se lesem a pozorovala ptáčky. Najednou kolem mě prosvištěl jeden velký vzduchem. Neviděla jsem ho zblízka, tak jsem hned nepoznala, co to bylo za ptáka. V tom se ale ozvalo hlasité hú húúú hú.  To už jsem věděla. Sova! Velká sova se ke mně víc a víc přibližovala. Najednou klesla a seděla úplně přede mnou. Byla nádherná. Ale než jsem si ji mohla prohlédnout, vyplašil ji hlas tety Agáty. Sáro, Sáro volala na mě. Neměla jsem na výběr. Musela jsem jít.

     S tetou bydlíme v malé chaloupce na kraji lesa. Volala mě k večeři. Rychle jsem se najedla a běžela do svého pokoje, abych hned nakreslila alespoň to málo, co jsem v lese zahlédla. Můj obrázek byl moc hezký. Bylo na něm modré nebe a velká bílá sova. Schovala jsem ho a šla brzy spát.

     Ráno jsem vstala, teta ještě spala. Nasnídala se a běžela do lesa. Čekala jsem na sovu. Asi po půl hodině opravdu přiletěla. Dlouho jsem ji pozorovala. Dostala jméno Lucka. Sovičce se asi líbilo, protože pokývala hlavou. Hrály jsme si spolu až do odpoledne. Pak jsem jí slíbila, že se zítra zase uvidíme a odešla jsem dát seno do krmelců. 

     Doma se mě teta Agáta ptala, kde jsem byla celý den? Odpověděla jsem, že s Barčou. Bára je má nejlepší kamarádka, která bydlí ve městě, jenom malý kousek od lesa. Často se vidíme a hrajeme si spolu. Ve svém pokoji jsem potom přemýšlela, jak je možné, že jsem Lucku nikdy předtím v našem lese neviděla. Odkud může být? Jak se doopravdy jmenuje? Než jsem si stihla na otázky odpovědět, tvrdě jsem usnula.

     Ráno bylo stejné jako včera. Brzy jsem vstala a hned po snídani běžela zase rychle do lesa. Lucka už tam na mě čekala. Zkusila jsem ji znovu nakreslit. Byla opravdu krásná. Pak jsem si šla hrát s Bárou. Postavily jsme bunkr z větví, klacků a listí.  A potom jsme udělaly zvířátkům olympiádu. Sprint vyhrál jelen. Skoky zase liška. V letu byl nejrychlejší orel. Rozdělily jsme medaile a šly za tetou. Bára u nás měla spát.

     Teta pro nás připravila bojovku a pak nám pustila film, který se jmenoval Soví dobrodružství. Bára se dívala, ale byla nějak smutná. A potom mi to řekla. K narozeninám dostala sovičku a ona jí uletěla. Utěšila jsem jí a slíbila, že ji hned ráno někoho ukážu.

     Po probuzení jsme spolu hned běžely do lesa. Na paloučku už čekala Lucka. Když ji Bára uviděla, byla šťastná. Byla to její sova Anežka. Bára poznala, že je Anežka spokojená. Má tu kamarády a je jí lépe než u Báry doma. Rozhodla se, že ji v lese nechá. Od té doby si spolu hrajeme všechny tři dohromady a zažíváme spoustu dobrodružství.