Zimní slavnost – Emička Sedláčková

Králičice Bambulka se probudila a z peřiny jí koukal jenom čumáček. Po chvíli na ní zavolala maminka:

„Bambulko, pojď na snídani.“

Bambulka s ospalkami v očích se dokulhala až ke stolu. Koukla se ven a uviděla bílé kuličky:

„Mami!“ vyrazila ze sebe vyděšeně, „co to je?“

„Sníh!“ řekla maminka.

„Sníh?“ ano řekl tatínek.

„Půjdeme ven?“ zeptala se maminka

„Anóó, konečně poznám sníh,“ zajásala Bambulka a vyskákala ven. Hned se ale vrátila.

„Brr,“ zakvíkala, „tam je zima!“ řekla a zalezla k mamince do tepla

„No jo… ve sněhu je zima,“ řekla maminka.

„A co mám udělat?“ podívala se na maminku.

„Rychle běž a vezmi si zimní kabátek,“ dodal tatínek.

„Máš pravdu tatínku,“ řekla a došla si pro kabátek. „Jemineči,“ řekla maminka, „My jsme úplně zapomněli na ZIMNÍ SLAVNOST! Musíme nasbírat borůvky. Bambulko jsi připravená?“

„Ano, ale kde teď v zimě budeme hledat borůvky maminko?“, zeptala se Bambulka.

„No přece v našem kouzelném lese Bambulko.“

„V kouzelném lese? Takový neznám,“ podivila se Bambulka, ale už nic neříkala a celá natěšená vyrazila s maminkou na borůvky.

Natrhaly tři plné košíky a upekly z nich koláč, který večer přinesly na slavnost. Bambulka tam potkala spoustu kamarádů a vyprávěla jim o kouzelném lese.

„Bylo to tam čarovné a žádná z těch květinek nikde jinde neroste. Byla tam nejlepší jarní travička a všechno na co pomyslíte.“

„Opravdu?“ řekla Fofo a Bambulka dostala hlad a šla si dát jejich upečený koláček. Holky se k ní přidaly a každá si dala něco dobrého k jídlu. Úderem desáté hodiny večer se ozvalo houkání. Moudrá sova Zobana tímto zahájila slavnost. Všichni králíci tančili, pili víno a borůvkovou šťávu a dobře se bavili. Nad ránem si doskákali unaveně do svých pelíšku a šli hajat. Bambulka celou dobu přemýšlela o kouzelném lese a rozhodla se do něj uspořádat tajnou výpravu i se svými kamarády.

A jak to bylo dál se dozvíte příště.