O ztraceném velikonočním zajíčkovi – Patricie Nastoupilová, 4. třída

Velikonočního zajíčka zná skoro každé dítě a myslí si, že se nikdy neztratí. Ale to se velice mýlí. I náš velikonoční zajíček se ztratil. Možná mi nevěříte, ale je to tak. Zajíček, o kterém píšu, se jmenoval Péťa.

Petr byl malý neposlucha. Neposlouchal ani v zaječí škole. Takže se mu nožičky rozklepaly, když zjistil, že je vybraný na roznášku kraslic. Běžel do obchodu, aby si koupil mapu, ale protože spěchal a chtěl si s kamarády zahrát na honěnou, ani se nepodíval, jakou mapu si vlastně koupil. Jé, to byla pohroma! Péťa si měl koupit mapu Prahy a místo toho si koupil mapu Tramtárie.

Péťa si pak celé odpoledne hrál s kamarády, místo toho, aby se učil, jak správně roznášet kraslice.

Představte si, že se ani nepodíval na tu mapu, co si koupil. Jak přišel domů, lehl si do postele a usnul. Když se ráno probudil, zjistil, že zaspal! Ani se nenasnídal a běžel do školy. Tam si chtěl vytáhnout z aktovky mapu, ale zjistil, že žádnou aktovku nemá. Zapomněl si ji na prádelníku. Už chtěl běžet domů, ale mapa mu vykoukla z kapsy. Uf. Péťa si oddechl, rozložil mapu a vyrazil ze školy. Udělal hop hop sem a hop hop tam, přeskočil dva ploty, podíval se před sebe a potom znovu do mapy a rozplakal se. Na mapě byl nakreslený rybník a on stál před plotem. Jak plakal, přihopkal k němu kamarád Jonáš a ptá se ho: „Co tady děláš, Péťo, a proč pláčeš?“ 

„Já, já,“ koktal Péťa a snažil se nevzlykat, „já jsem se ztratil“.

„Ztratil“? zeptal se udiveně Jonáš.

Péťa přikývl a podal Jonášovi mapu. Ten ji rozložil a spráskl tlapky.

„Vždyť ty sis koupil mapu Tramtárie,“ vyprskl smíchy a do smíchu se dal i Péťa. Poté mu Jonáš nabídl, že mu pomůže roznést kraslice. Pak šli do školy a paní učitelka Péťu chválila. Ten jí ale přiznal, že mu moc pomohl Jonáš. Oba kluci dostali velkou jedničku, od maminek a tatínků pochvalu a také něco na chrup. Od té doby je Péťa pozornější, alespoň při nakupování.

Tak co, už mi věříte, že i velikonoční zajíček se může ztratit?