Princezna a tajemná cesta – Valinka Stránská a Lucinka Lísková (9let)

  1. kapitola – Jak to všechno začalo

Kdysi dávno žila jednou jedna princezna. Utekla z domova, našla tajnou cestu a prince. Vrátila se a byla svatba, řekl muž.  Ne, ne, ne, řekl druhý muž. Bylo to jinak a, já vám teď povím, jak to bylo. „Kdysi dávno byli dvě království, ve Východním království se narodil chlapeček Jaromír a v  Západním království se narodila holčička Sofie. Děti se neznaly.  Obě dvě děti žili šťastně až do jedné zlé příhody.

  1. kapitola – Válka začíná

Jednoho dne se král s královnou, kteří žili v Západním království, rozhodli, že půjdou seznámit princeznu s princem. Když už byli na hranicích, tak malé princezně Sofii spadla pochodeň. Král volal na komorníky: „Přineste vodu!“ Královna volala na poddané: „Utečte zpět do Západního království.“ Po půl hodině, se do Západního království vrátil i král. Říkal, že se požár nepodařil uhasit a že spousta lidí je raněných. Druhý den přišel dopis, ve kterém stálo:

Milý pane králi, včera večer nám shořela jedna věž. Viděli jsme vás tam a neříkejte, že ne, váš erb je jasný. Takže vám vyhlašujeme válku. Král z Východního království

  1. kapitola – Útěk

Válka trvala několik let. Když bylo Sofii 18 let, tak si řekla, že to uprostřed války nevydrží. Takže se rozhodla, že uteče. Vzala své šaty a peřinu a svázala je k sobě, aby to bylo lano. Zavázala to k posteli a hodila lano z okna a připravila si jídlo a pití. Slezla z okna po stěně dolů. Vzala pár kamínků hodila je a všichni stráže za nimi běželi (protože zněly jako kroky) . Pak byl večer, tak vzala klacky, udělala oheň a šla spát. Když bylo ráno, tak šla dál a pak uviděla stromy, které vypadaly jako brána, tak do nich vešla.

  1. kapitola – Tajemná cesta

Když do nich vešla, tak se objevila v uschlé přírodě a vzadu uviděla jablko, které vypadalo jinak než ostatní jablka. Chtěla vidět jablko zblízka, tak se šla podívat. Najednou zjistila, že se jí přilepili nohy k zemi a že se propadá. Poté spadla na zem a objevila se v tajném tunelu. Na konci chodby byla záře, tak do ní vběhla a objevila se v krásné přírodě. Uprostřed uviděla klikatou cestičku, tak po ní šla. Na konci cestičky uviděla nápis z kamínků.

  1.   kapitola – Setkání

Vzadu viděla člověka, tak se šla podívat. Uviděla, že je to pán královsky oblečen, tak se ho zeptala: „Dobrý den, odkud jste přišel?“ „Dobrý den, přišel jsem z Východního království, je tam totiž válka. Jak  se jmenujete a odkud jste přišla paní?“ řekl a poklonil se. „Aha, vy jste princ, že ano. Já jsem totiž princezna Sofie. Nás chtěla maminka a tatínek seznámit, ale nevyšlo to, a proto jsme asi oba dva tady, že?“, řekla Sofie.

„Máte pravdu Sofie, tedy pokud vám tak mohu říkat? Jsem princ Jaromír.“, řekl Jaromír. „Aha, a kam máte namířeno? Jenom jestli nechceme pokračovat v cestě spolu. Když už jsme se potkali.“ řekla Sofie. „Chtěl bych domů, stýská se mi, už jsem na cestách dlouho a tunel je průchodný jen zevnitř.“ řekl Jaromír. „Tak jdeme dál.“ řekla Sofie.

  1. kapitola – Příšera z jezera

Šli a šli, až našli pět jezírek vedle sebe. Tak je chtěli přejít, ale najednou se z hlubin vynořila velká příšera. Byla to zelená chobotnice, akorát hlavu měla jako žlutý žralok, tak jí pojmenovali Žralochnice.  „Odpovězte mi na tři otázky. Když odpovíte špatně, sním vás. A když odpovíte dobře, tak se z hlubin vynoří most. První otázka zní, kde jste?“ řekla Žralochnice. „U pěti jezer“ řekli. „Správně druhá otázka zní: „Tancuji ráda?“ řekla Žralochnice. „Ne“ řekli. „Správně já ani tančit neumím a třetí otázka zní: „Jak dlouho tady žiju?“ řekla Žralochnice. Dlouho přemýšleli a pak řekli: „50 let.“ „Špatně. 100 let a teď vás sním. Chramst! “ řekla Žralochnice. Pak jí přestali chutnat a začala zvracet nejdříve třpytky (princezna měla na šatech hodně třpytek) a pak tancující princeznu a prince. Tancovali, protože si mysleli, že už nebudou brzy naživu. Tak šli radši dál.

  1.   kapitola – Cesta plná spaní

Šli a šli, až našli pramen vody. Sofie měla žízeň, došla jí totiž voda, tak se napila. Voda jí krásně osvěžila a nasytila, tak si naplnila celou svou lahev. „Tak jdeme dál.“ řekl princ. Šli a šli a princ uviděl, že princezna nejde s ním, tak se podíval dozadu a uviděl ji, jak leží v hlubokém spánku. Přišel k ní, a vzal ji do náruče a šel s ní dál. Po třech minutách se princezna vzbudila a řekla: „Kde to jsme?“ „Jsme na kraji lesa.“ řekl princ. „Předtím jsme byli u potůčku?“ nechápala princezna. „Ano byli, ale ty jsi usnula.“ řekl princ. „Aha, tak to jo. Tak jdeme dál.“ řekla princezna. Šli přes hory, kameny, pluli v loďce a vždycky po třech minutách princezna usnula (protože ta voda byla kouzelná). Pak došli k hradu, ale princezna právě spala.

  1. kapitola – Konec pohádky

A pak uviděl princ, že ze Západního království na ně kouká královna s králem, a pak za nimi běželi a zjistili, že princezna je mrtvá. Lekli se, ale princ jim řekl, že je živá, ale jenom spí. Pak se princezna vzbudila a konala se svatba.“ řekl druhý muž. To bylo krásné.