Vlk a telátko – D. Mološagová (14 let)

Vlk a telátko

Byl jednou jeden vlk, byl hodný a nerad se zaplétal do hádek. Jednoho dne ukradl od farmáře novorozené tele a přinesl si ho domů. Sedl si vedle kamen a rozbalil pytel. Z něj spadlo malé tele. Vlk si ho prohlédl a řekl: „No podívejte, jak je malinký! Jak je krásný, asi dobrý.“ V tom mžiku telátko otevřelo oči a řeklo: „Máma.“ „Kde?“ lekl se vlk, a pak pochopil, že ho tak telátko oslovuje. Rychle přiběhl k zrcadlu a podíval se na sebe říkaje: „No, vypadám jak vlk.“ „Ty jsi se narodil včera že?“ Ne, dnes.“ odpovědělo telátko. „Dobře, lehni si a spi, a zítra si povíme, kdo jsem táta, nebo máma.“ Telátko vmžiku usnulo a vlk si pro sebe říkal: „Je ještě malinký, je mi ho líto jíst, ať trochu povyroste, a pak ho sním“ Ráno se telátko probudilo vlka svým bučením a slovy: „Jsem hladový!“ Vlk se tedy poohlédl po nějakém jídle v domě, ale bohužel nic nenašel. V tom z okénka vyhlédla liška a zeptala se: „Kdo tady bučí?“ „Já.“ odpověděl rychle vlk, ale pak pochopil, že to byla hloupá odpověď a ukázal lišce telátko se slovy: „Chce jíst, ale já pro něj nic nemám.“ zvolal smutně. Liška mu řekla, ať ho snědí, ale vlk se bránil: „Vždyť je ještě malý!“. Liška mu tedy řekla, že až vyroste, tak pak ho snědí a do té doby řekne všem obyvatelům lesa, aby se ho ani nedotkly. Vlk položil telátko na postel a slíbil, že mu přinese něco na zub. Zavřel za sebou dveře a rychle utíkal ke koze. Koze řekl, že má malé telátko, a že potřebuje trochu mléka, koza souhlasila a přinesla mu mléko, za kytici čerstvých květin. Telátko doma všechno vypilo a na očích rostlo s každým douškem. Pak si šlo hrát ven na zahrádku. Vlk si vzal koště a začal zametat prach po celém domě, pak začal mít nádobí a prát prádlo a u toho si dokola říkal: „Dítě musí žít v čistotě!“ Když dokončil svou práci, přišel k němu kanec s cigaretou a povídal: „Co tu děláš, liška říkala, že máš doma telátko a že se s ní o něj budeš dělit.“ „Ano, slíbil jsem, slíbil, ale ještě uvidíme.“ odpověděl, ale srdce ho zabolelo, když to říkal, protože měl telátko moc rád. „Tak ahoj, tatíčku.“ zachechtal se kanec, vyfoukl kroužek dýmu a šel pryč. Zastavil se ještě u telátka a podával mu cigaretu, ale vlk ho rychle odehnal a u toho křičel: „Cigaretu, dítěti, to je ale ostuda!“ Už se schylovalo k večeru a telátko už zase chtělo jíst. Vlk mu dal slabikář pod názvem Mů-mů, a laskavě mu řekl, ať si zatím čte. Sám si nasadil černé brýle, klobouk a s sebou si ještě vzal nůž. Přišel k cestě, kde obvykle jezdí sedlák se senem a náhle vykřikl: „Život nebo seno!“ Sedlák leknutím přikývl a dal mu seno. Vyhladovělé telátko si četlo knížku a u toho poplakávalo, protože vlku trvalo, než obrovskou hromadu sena přinese domů. Když ale nakonec přišel, telátko se s chutí do něj pustilo. Vlk, který pozoroval telátko začal smutnět, protože si vzpomněl, že ho ukradl, a slíbil, že ho sní. Vlkův brekot uslyšel i medvěd a zeptal se ho: „Liška říkala, že tady vykrmuješ telátko, podělíš se se mnou taky?“ Vlk mu odpověděl „Kdo? Já? No, vlastně ano. Dobře, ale pšššt.“ „Mami?“ ozvalo se náhle telátko ze kterého už vyrostl malý býk. „Mami, ten hnědý s velkými zuby ti řekl, že nejsem tvůj.“ „Cože?“ podivil se vlk a rychle přinesl zrcadlo. „No podívej, vždyť vypadáš stejně jako já!“ Býček chtěl už zase jíst a vlk neměl na vybranou, musel jít k sedlákovi domů. Když uviděl, že je sedlák celý promrzlý, protože mu ubývalo dříví. Vlk mu ho přinesl a sedlák na oplátku něco pro jeho malého býka. Přinesl mu to, a uviděl, jak na jeho syna hledí liška spolu s medvědem a kancem. Rychle tedy schoval býčka domů i s jídlem. V tom mu liška řekla: „Vlku, telátko už je velké dost“ „Co to říkáte, je ještě malinký!“ odpověděl vlk. „To nevadí, pro nás čtyři to stačí“ „Nedám, je můj, moje telátko!“ odpověděl s výkřikem vlk: „A teď bude pro všechny“ pohrozil mu kanec. Všichni tři přeskočili plot a s vyhladovělými pohledy šli k vlkovi. Když se náhle otevřeli vrátka a z nich vyskočil velký býk. Liška, medvěd a kanec s výkřikem utíkali co mohli a když přelítli plot, už se nevraceli. Býk s radostí vyskočil vlkovi do náruče se slovy: „To jsme jim dali táto!“ „No vidíš, konečně, už táta, a ne pořád máma, a máma!“