Koloběžka – Lukáš Melichar, 9. třída

          Žili byli jeden sedlák a jeho žena a moc toužili po děťátku, ale štěstí se na ně nechtělo usmát. Až jednou jim osud přál a narodil se jim synek, dali mu jméno František, a protože na něj tak dlouho čekali, dopřávali mu jenom to nejlepší, nic mu neodepřeli, vše, co chtěl mu splnili. Doma nemusel nic dělat, jen si hrál a zlobil.

          Když začal chodit do školy, to už bylo horší. Pan učitel z něj byl nešťastný, protože František se nechtěl učit, při hodinách vyrušoval a jiným dětem ubližoval. Děti si s ním nechtěly ani hrát, tak byl stále sám.

          Jednou se nudil a jezdil v blátě na koloběžce a když ho to přestalo bavit a koloběžka už ani nechtěla jezdit, jak byla zablácená kolečka, tak ji zahodil do příkopu u cesty a šel domů.

          Po chvíli tudy šel majitel malého krámku pan Pánek z vesnice, v níž František bydlel a viděl, že něco leží v příkopu, šel se podívat a co nevidí?! To je přece koloběžka a jak je špinavá a otlučená! Pan Pánek vzal koloběžku domů, umyl ji, znovu nalakoval a promazal kolečka. Koloběžka byla jako nová, a tak ji dal ve svém krámku do výlohy.

          Za několik dnů šel František znuděně kolem tohoto krámku a co nevidí?! To je krásná koloběžka! Vešel do krámku a řekl, že by chtěl tu koloběžku, co je ve výloze, ale koloběžka ho poznala a začala divoce mávat řídítky a zvonit na zvonek. Pan Pánek viděl, že koloběžka poznala Františka a že k němu nechce a došlo mu, jak to ve skutečnosti bylo. To tenhle kluk je ten nevděčník, který ji tak ublížil, a proto ona nechce, aby si ji vzal. A tak koloběžka nakonec nad Františkem vyhrála.

          Druhý den se z ní těšil jiný kluk, který se o ni vzorně staral.