O červené Karkulce – Kristýna Plavcová (6. třída)

Žila byla jednou jedna holčička. Jmenovala se Karkulka, nosila červené šatičky, botičky, punčocháče a dlouhé copy s červenými mašlemi. Jednoho dne, když měla její babička svátek dala jí maminka do košíčku dary pro babičku k svátku a poslala jí za babičkou přes temný les. Karkulka tudy nešla poprvé, chodila tudy často. Když Karkulka došla před temný les měla pocit jako by jí někdo sledoval a proto se ohlédla za sebe. Nikoho ovšem neviděla. Podívala se pro jistotu i doprava a poté opět i doleva, ale  nikoho neviděla. Šla tedy do temného lesa. Po nějaké době došla k potůčku, už ušla velký kus cesty a tak proto se posadila. Když tak seděla měla opět pocit, že za ní někdo je. Ohlédla se a uviděla velkého vlka. Lekla se, ale věděla, že jí vlk nic neudělá. Byl hubený a sám také vystrašený.

Řekla mu: „Neboj se mně, já ti nic neudělám, pojď blíž něco ti dám.“ Vlk k ní přišel, sedl si vedle Karkulky a už nebyl vystrašený. Karkulka vyndala z košíčku salám a podala ho vlkovi. Vlk si ukousl kus a vrátil salám Karkulce. Karkulka se zeptala: „Stačí ti tolik toho salámu nebo chceš víc?“ Vlk řekl: „Tolik mi stačí děkuji ti.“ Karkulka se lekla a zeptala se: „Ty mluvíš?“ Vlk pravil: „Ano mluvím, neboj se mně, nic ti neudělám.“ Karkulka kývla hlavou a vesele řekla: „Dobře, nebojím se tě, nemáš zač vypadáš dost pohuble.“ Vlk smutně řekl: „V tomto lese bydlím už dlouho a moc potravy už tu není.“ Karkulka vyděšeně řekla: „Promiň, už musím jít, babička má dnes svátek a nesu jí dárky.“ Vlk kývl hlavou, zvedl se a popřál karkulce šťastnou cestu, rozloučili se a odešli každý jiným směrem. Karkulka pokračovala sama lesem.  Najednou před ní skočili dva loupežníci s pistolemi a pytlem. Přišli ke Karkulce a ona začala křičet. Vlk křik zaslechl a proto se hned rozběl tím směrem. Mezitím loupežníci přivázali Karkulku ke stromu, ale Karkulka pořád křičela: „Pomoc, pomoc, pomozte mi někdo.“ Když loupežníci zaslechli dupot běželi se schovat do jejich úkrytu. Vlk přiběhl a našel Karkulku, odvázal jí od stromu a zeptal se jí: „Co se ti stalo?“ Karkulka řekla: „Šla jsem lesem a najednou přede mě skočili dva loupežníci, začala jsem křičet a oni mě přivázali ke stromu pak se schovali a přiběhl jsi ty.“ Vlk odpověděl: „Dobře a kam šli?“ Karkulka ukázala na úkryt a řekla: „Tam zaběhli.“ Vlk šel potichu k úkrytu, kde byli loupežníci, poté vběhl dovnitř a chytl je do jeho velkých tlap. Donesl je ke Karkulce a zeptal se: „Jsou to ti dva loupežníci, co tě přepadli Karkulko?“ Karkulka neváhala a řekla: „Ano vlku to jsou ti loupežníci.“ Vlk ji řekl: „Jestli ještě jednou někoho přepadnete dopadnete hůře.“ Loupežníci celí vystrašení odpověděli: „Ano, ano vlku, už nikdy nikoho nepřepadneme slibujeme.“ Vlk je pustil a řekl Karkulce: „Neboj se, já půjdu s tebou až k babičce.“ Karkulka šťastně odpověděla: „Dobře děkuji ti moc vlku.“ A tak vyrazili k babičce, Karkulka vlka vedla. Když došli před babičky chaloupku Karkulka zaklepala a řekla: „Ahoj babičko, to jsem já Karkulka.“ Babička odpověděla: „Pojď dále Karkulko.“ Karkulka vešla a dala babičce košíček plný samých dobrot. Karkulka řekla že potkala hodného vlka a pak že ji přepadli dva loupežníci, ale ona křičela a hodný vlk jí slyšel a zachránil ji. Babička se zasmála a řekla Karkulce, že jí moc děkuje, ale ať už radši jde, protože už je šero. Karkulka tedy babičku poslechla a řekla vlkovi, že už půjde domů. Vlk jí řekl: „Nenechám tě jít samotnou, jdu s tebou.“ A tak tedy vyrazili až došli k domu, kde Karkulka bydlela. Maminka jí už vyhlížela. Maminka se lekla s kým to Karkulka přichází. Karkulka jí vše, co se stalo, řekla.  A poté maminka navrhla jestli by vlk nechtěl bydlet s nimi u nich doma vlk řekl: „Kdyby vám to nevadilo byl bych moc rad a mohl bych Karkulku vždy doprovázet když někam půjde.“ Maminka i Karkulka řekly: „Budeme jedině rády když zůstaneš.“ Tak tedy u nich vlk zůstal. A pokud neumřeli žijí tam až do dnes.