O králičích sestrách – Ema Sedláčková (3. třída), ilustrace Bára Pristášová (11 let) – ZUŠ Klecany

Jednoho krásného dne se dvě neposlušné sestry probudily. A hned se ozvalo: „Ne, to je moje peřina – Ne! Moje!“ a tak dále, než přišla maminka. V malém pokojíčku se ozvalo: „Dost!“ okřikla je maminka a pokoji  zavládlo ticho. „Je snídaně. Jsou sladké borůvky. „Dvě sestry doskákaly dolu ke stolu. „Mňam,“ řekla Kyky. Maminka byla ráda, že jim chutná, a že se nehádají. Katka zpustila: „A kdy půjdeme do školky?“ „Hned po snídani,“ řekla maminka. „Hurá.“ Po snídani šla Kyky a Katka s tatínkem do školky. Před školkou se zastavili a zazvonili na paní učitelku. „Dobrý den“, Řekla paní učitelka. Tatínkovi zrudly tváře, protože paní učitelka byla moc krásná. Dvě sestry se rozeběhly a obejmuly paní učitelku „Ahoj tatínku“ zavolaly.

„Ahoj“ řekl táta a holky zmizely ve školce. Tatínek si řekl „konečně klid“ a odešel. Když holky přišly do třídy, tak obě postřehly panenku z listí, která stála uprostřed třídy. Koukly se na sebe a začaly si s tou panenkou hrát. „S tou panenkou si budu hrát já – Ne! Já! paní učitelka řekla „na vaše hádky nemáme čas! „Omlouváme se paní učitelko“ To byste měli“ řekla paní učitelka rozzlobeným hlasem. A panenku si vzala Koko, jejich nejlepší kámoška.

Vyplývá z toho, že když se dva hádají, tak se třetí směje!!!