O hodné babičce – Amálie Rozehnalová (14 let)

Byla jednou jedna hodná babička, která bydlela v malé útulné chaloupce v lese. Žila sama, ale to jí nevadilo, protože les obývala spousta zvířátek, která jí chodila dělat společnost. 

Jednoho dne babička vyrazila na houby. Bylo krásné počasí a slunce zářilo. 

Babička si spokojeně vykračovala po lesní pěšince a najednou spatřila krásný hřib. Už se chystala rozběhnout se pro něj, ale v tu ránu uslyšela, jak někdo naříká. Babička hřib nechala a běžela se podívat, kdo má potíže. Zvuky se ozývaly z keře, který stál blízko ní. Babička rozhrnula větve a spatřila vílu. Měla dlouhé světlé vlasy a modré oči. Babička víle pomohla vylézt z keře a zeptala se jí, co se stalo. ,,Poranila jsem si křídlo, když jsem spadla,” odpověděla víla nešťastně. Babička hned věděla, jak víle pomoct. Vzala ji do své chaloupky a uvařila jí teplý čaj. Na křídlo jí dala léčivé bylinky, které sama nasbírala. Hned druhý den bylo víle lépe a křídlo bylo v pořádku. Byla připravená opustit chaloupku a pokračovat v cestě. Chtěla se však babičce odvděčit za to, jak jí pomohla a tak řekla: ,,Babičko, moc si vážím tvé pomoci. Za to ti daruji tento amulet. Když budeš v nesnázích, jen ho vezmeš do dlaně, zavřeš oči a napočítáš do pěti.” Babička byla šťastná za dar od víly a hned si amulet strčila do kapsy. 

Další den se rozhodla jít opět na houby, protože předchozí den žádné nenasbírala. Vyrazila tedy s košíkem v ruce a amuletem v kapse. Podařilo se jí najít tři hřiby, pět bedel, šest kozáků a ještě několik lišek. Když se ale vracela domů, zakopla a spadla do jámy. ,,Co si počnu?” naříkala babička. Houby, které nasbírala, byly rozsypané a košík polámaný. Najednou si vzpomněla na amulet od víly a rychle ho vytáhla. Vzala si ho do dlaně, zavřela oči a pomalu počítala do pěti. Najednou kolem sebe cítila studený vzduch a náhle se ocitla ve své chaloupce. V ruce držela svůj košíček s houbami, který se zázračně opravil. Babička byla šťastná, že všechno dobře dopadlo a na oslavu si z hub udělala smaženici.