Kdysi dávno žila jedna dívka ve světě draků. Jmenovala se Červenka a snila o tom, že se stane hrdinkou. Ze starých knih se dozvěděla o legendárním sněžném meči. Hned se vydala na výpravu. Tedy chtěla, ale neměla žádné věci pro přežití na cestě a nevěděla, kam jít. Tak si domluvila tajné setkání se svými kamarády a vyložila jim svůj plán.  

Kamarádi ale většinou nechtěli jít, a tak místo deseti dětí šly s Červenkou jen tři. Odborník přes mapy Sokol, chytrá válečnice Sýkorka a Jestřáb, který… moc věcí neuměl, ale byl ochotný se vším pomoct. Děti si šly pro koně, ale dívka, co se o ně starala, řekla, že jim koně dá, jen když ji vezmou s sebou na výpravu. A tak se Vrána (tak se jmenovala) připojila k partě. Děti šly podle mapy docela dlouho a začaly se nudit. Potom ale zabloudily do lesa beznaděje, kde nevěděly, kudy kam. Najednou se před nimi objevil drak velký jako kůň, s liščí srstí prorostlou popínavou révou. Když otevřel tlamu, děti vyděsily jeho ostré hadí zuby. Řekl, že je nepustí dál. Sýkorka hned vyskočila s taseným mečem, kterého se drak lekl a utekl. Děti se divily, že to bylo tak snadné. Sokol však řekl, že drak jistě běžel varovat ostatní.  

Děti se zděšeně vydaly do všech směrů a znovu se našly za několik hodin uprostřed severní ledové pustiny. Jestřáb se třásl zimou a strachem, protože jako všichni ostatní dobře věděl, že tam žije ledový drak. Když se ze závěje vynořil sněžný drak, děti nevěděly, co dál. Vránu napadlo, že když budou spolu, draka vylekají. Ale tentokrát to tak lehké nebylo. Drak byl odvážný a jeho zuby z ledu velké jako štěňata děsily koně. Sýkorka řekla, že jeho ocas je podle legendy sněžný meč, a tedy jediné, co musí, je drakovi useknout ocas. Ale nebylo to snadné. Sokol, i přes své obavy, stanul vedle svých přátel připraven k boji. Červenka byla vepředu se zbraněmi, které ihned odhodila. To rozhodilo všechny její kamarády a drak to pochopil jako mírové gesto. Červenka jej požádala o sněžný meč. Drak šťastný z toho, že nebudou bojovat, pokynul ostatním kamarádům, ať pokleknou. Ke každému natáhl ocas a pasoval je na rytíře. Také jim daroval své šupiny, obrovské a ostré jako meče. Července daroval sněžný meč, neboť měla odvahu jednat s drakem po dobrém. Poté se všichni i s drakem vrátili domů a stali se hrdiny svého města a později i světa. Všichni byli šťastní.