Jak kočka neví, co je to bota a ostatní věci – Viktória Ortančíková, 4. třída

Bylo krásné ráno a měla jsem jedenácté narozeniny!!! A dědeček přinesl krabici, ve které se něco hýbalo. Otevřela jsem to a koukaly na mě dvě obrovské hnědé oči. Bylo to kotě, tak jsem se rozzářila, že jsem z toho až plakala. Bylo to pro mě něco a od té doby přešly dva roky a takhle to začalo.

Sůůůšooo! Tady jsi. Hledala jsem tě všude. Musím jít do školy a ty tady zůstaneš, ok? Mňau. Dobře, já jdu, ahoj. — Konečně si můžu dělat, co chci, ale co? Hmmm, mám to! Budu zkoumat věci.

Co je tohle? A, už vím, další pelíšek. — Nepohodlný pelíšek, ale celkem ujde. Hele, další podobná věc, vypadá to jako jeskyně, zkusím ji prozkoumat. Do toho se špatně leze, doprčic, hele, už jsem dole, ale jak vylezu? Bože, neměla jsem včera říkat pořekadlo „Vyšplháš, ale neslezeš.“ Ach jo no a teď musím čekat.

Přešly čtyři hodiny a přišla Lili. Sůůůšooo, kde jsi? Mňau. Ó bože, co tam děláš? Vyndala kotě a řekla: „zapamatuj si, že tohle je BOTA. Mňau? No pojď, už jdeme spát.

Bylo druhé ráno a já se pustila dál do zkoumání. Ták, do té jeskyně neboli boty už nelezu. Bota je divné pojmenování, ale jaké je pojmenování pro nepohodlný pelíšek? No, nebudu to řešit, půjdu dál zkoumat. Tak, tady jsem a našla jsem hezkou krabičku, tak si do ní vlezu. Ahh, je to tady pohodlné… Co to je? — Někdo zapnul rádio. Ale jdi ty, Lili nemá rádio. Ale z té krabičky vychází nějaká hudba. Jo, už vím, co je to, skříňkorádio. Óóó, trošku si zdřímnu, ta písnička je tak uspávající…

Po hodině přišla Lili a zase křičela, já se tak lekla, že jsem málem dostala infarkt, tak jsem přiběhla a pohladila mě a já šla zkoumat. Ale Lili šla koukat na zeď, tak jsem šla taky. Ale Lili tomu říká televize. Začaly jsme spolu koukat a po chvilce mě to přestalo bavit. A místo toho jsem šla zkoumat věci.

Šla jsem, šla a našla jsem v kuchyni průhlednou věc. Strčila jsem tam hlavu a viděla jsem všechno líp. A přesně vím, co to je, je to průhledné zvětšovátko. Ale pořád nevím, co je to ten nepohodlný pelíšek, nevím pořád, jak tomu říká Lili. No, nebudu se tím zabývat a půjdu spát, protože se stmívá a zítra bude další zkoumací den.